29...4...2017

Včera v 21:40 | Tina |  Myself
Zdravím všechny přeživší. Zapřísáhla jsem se, že se nebudu za svou neaktivitu omlouvat. Jednoduše jsem se na tento blog vysrala.
 

5. 8. 2016

5. srpna 2016 v 21:46 | Tina |  Myself
Ano žiju. Prosím, položte ty kameny. Děkuji mnohokrát.

Ozývám se po deseti milionech letech, ale někdo tady pořád pičuje, kde je nějaký článek. Tož ho tu máte.


Believe ya in love of the first sight?

28. června 2016 v 21:03 | Tina |  Believe ya in love of the first sight?
Dámy a pánové, tedy spíš dámy. Stalo se něco, z čeho možná budete mít radost. Ve Wordu mi naskákalo pár písmenek. A věřte tomu nebo ne, když jsem to psala, vzpoměla jsem si na jednoho kluka z vlaku, když jsem ještě jezdila do školy. To byla jistá výhoda dojíždění. Občas jste potkali něco atraktivního. Teda, mě se to povedlo jen třikrát. Ale úspěšně mohu říct, že aspoň jednou z toho něco bylo. Ale když jsem vídala toho posledního, tak to bylo šílený. Aspoň pro mě spolužačka sháněla informace, určitě totiž tušila, že je to můj typ. Ale bohužel po zjištění, že má svoji princeznu, jak ji vždycky do telefonu oslovoval, co bych se dál starala, že jo.

Ale dost keců o mě, a pustěte se do toho.
 


27. 6. 2016

27. června 2016 v 20:51 | Tina |  Myself


12. 6. 2016

12. června 2016 v 21:18 | Tina |  Myself
Zdravím všechny přeživší. Je tu opět jeden z těch článků, které možná nebudou zrovna nejveseleljší.

Po docela dlouhé době jsem si stoupla na váhu. Byla jsem na vývrat. Takže se opět dostavila ona deprese z váhy. Nějakou dobu, i když mě to stálo mnohé úsilí, jsem se držela čísla, kterého jsem chtěla. A teď je zase pryč. Takže jsem se rozhodla najet na starý režim, dokud se to nespraví. Tím myslím hektolitry vody nebo čaje a maximálně 450 Kcal denně. Návrat bude asi trochu těžší, protože jsem si dala pauzu. Ale zítra půjdu nakupovat a nakoupím tuny zeleniny a dalších blbostí. A vyhodím všechno sladké, co mám doma.


9. 6. 2016

9. června 2016 v 21:45 | Tina |  Myself
Střední je za mnou a s ní i další životní etapa. Respektive třetí. A teď je na čase se rozmýšlet, co dál. S vysokou to ještě není jisté, protože jsem teprve dnes poslala odvolání proti nepřijetí. Co se týče práce, tak vůbec nevím, co bych vlastně mohla dělat. Teď jsem byla dva dny na výpomoc v cukrárně. Když vím, jak to tam chodí, už si tam asi jen tak něco nedám. Šéf je fajn, to uznávám, ale jen proto, že jsem tam byla nejspíš nová. To že je muslim je ten nejmenší problém, nevím, co přesně si o mě myslí, jakožto o věci druhého pohlaví, ale pokud mě tam nekamenuje a nemusím nosit burku, je mi to jedno, at si věří třeba v Poseidona.


23. 5. 2016

23. května 2016 v 19:19 | Tina |  Myself
Je týden před zkouškama a já se pořád nedostala na konec otázek. Snad to všechno stihnu jak mám.

17. 5. 2016

17. května 2016 v 20:31 | Tina |  Myself
Nevím, jestli Vás to překvapí, ale k tomu psychologovi jsem nedošla. Nějak se mi to rozleželo. Typický strach. Dokonce jsme to probírali doma. Nejspíš je to celé překvapilo. Shodli jsme se na tom, že můj hlavní problém je v komunikaci. Proto mě mamka nechala, ať řeknu vše, co chci, jak se cítím, z čeho se mi dělá zle a všechno. Kolikrát se mě zeptala, jak jsem na tyhle myšlenky přišla. To se ptá té pravé. Kdybych to věděla.

12. 5. 2016

12. května 2016 v 21:53 | Tina |  Myself
Začnu tedy včerejškem. Naštěstí ráno proběhlo docela příjemně. Na devátou jsem měla masáže, které jsem už vážně potřebovala. S paní masérkou jsme si popovídaly a bylo to fajn. Doma mě čekal bojový úkol. Uvařit oběd. Řekněme, že já a kuchyně si netykáme. A já byvám víc ušmudlaná, než kuchyňská linka. Ale nějakým zázrakem vzniklo, co mělo a dokonce to i chutnalo. Ale kdyby jste viděli tu komedii. Jednodušše. Jakékoli pokrmy z kynutého těsta nebudou moje specialita. Ale naštěstí to dopadlo, jak dopadlo.


10. 5. 2016

10. května 2016 v 20:13 | Tina |  Myself
Zdravím všechny živé.

Odepsal mi ten psychoterapeut, že mu mám zavolat, abychom si domluvili termín. A já jsem to ještě neudělala. Z nějakého důvodu mě přešla ta odvaha. Nemůžu se přinutit zvednout ten mobil a vytočit jeho číslo. A přitom vím, že bych to udělat měla. Přemohl mě strach, nejistota a pocit trapnosti. Říkám si ale, mám se za to stydět? Nejsem první ani poslední. Jenomže, co když se mi vysměje z toho důvodu, že mi je, kolik mi je? Co když si pomyslí, že to moje "problémy" jsou jen snítko v porovnání s tím, co tam řeší jiní? Dospělí? Napadlo mě, má mezi svými klienty i mé vrstevníky? Jestli ano, jsou jejich problémy podobné těm mým? Nebo jsem vyloženě já padlá na hlavu a vytvářím problémy tam, kde nejsou?


Kam dál