Dokud nás smrt nerozdělí 1.

1. června 2013 v 20:15 |  Dokud nás smrt nerozdělí
Tak tohle je moje první samostatná YAOI povídka xD

Pár: Ren & JR



"No tak!" okřikuju se. Už třetí zimu si říkám, že se naučím lyžovat. Teď stojím na kopci a děsím se toho, co vidím pod sebou. Strašně prudký kopec. Proč já vůl nešel mezi ty malé děti. Ikdyž i ony to umí lépe než já. Tak jo. Jdu na to. Lehce se odrazím pomocí hůlek. Jedu. Pomalu. Najednou do mě zezadu někdo drbne. Začínám zrychlovat. Tím pádem i panikařit, protože nevím, jak se zastavuje. Automaticky dávám ruce nad hlavu. Přede mnou je nějaký lyžař. Asi má sluchátka, protože neslyší můj zoufalý křik.
ŘACH Hrozná rána. Toho kluka jsem nehezky sejmul. Ležím na zádech se zavřenýma očima a čekám, až trochu ustoupí ta příšerná bolest hlavy. Ale najednou...
"Otevři oči! Slyšíš mě?" někdo mě propleskává.
"Jo...p-promiň" sykl jsem a podíval se na svoji oběť. Kluk, stejně starý jako já, 18 let, řekl bych. Pohledný, hnědovlásek.
"Holka bláhová" uchechtl se a pomohl mi na nohy.
"Nejsem holka" ušklíbl jsem se. Je ale fakt, že se mu nedivím. Delší blond vlasy. Hubená postava. Jo. Vypadám jak holka. Ale nejsem. Dneska jsem to kontroloval.



"Promiň mi tu holku" zčervenal. JR, tak se jmenuje, mě pozval na horkou čokoládu. Ta se nedala odmítnout. Miluju sladké. Miluju čokoládu.
"To nic" sladce jsem se usmál. Tenhle kluk se mi líbí.
"Jak dlouho tu jsi?" zeptal se a usrkl si ze své čokolády.
"Dneska jsem přijel. Budu tu týden. Ty?"
"Jsem na tom úplně stejně" usmál se. Má sladký úsměv. No nedivte se. Já se netajím tím, že jsem na kluky. A tenhle JR vůbec není k zahození.
"Chceš, abych tě naučil lyžovat?" dvakrát jsem zamrkal.
"No co, sám se zabiješ!" dodal rychle. Povzdychl jsem si. Má pravdu.
"Tak jo." a napil jsem se viditelně ubývající čokolády.
"Kdy začnem?" promnul si ruce. Usmál jsem se.
"Klidně hned." nadhodil jsem nevědomky toho, že se chytne.
"Tak jo." mávl na číšníka ve znamení, že platí. Sedím tam a civím. Že já jsem nebyl zticha. Padat se mi už nechce. Sklopil jsem hlavu a vzdychl.
"Děje se něco?" něčí ruka mi přistála na rameni. JR. Ani jsem nepostřehl, kdy vstal.
"Nic." a oblékl jsem si bundu.
"Tak jdem." a vzal mě kolem ramen. Škoda, že mám tak silnou bundu. Chci citít jeho dlaně na své kůži. Ale musím si nechat zajít chuť. Takový hezoun je určitě zadaný. Ženou.
"Tak jo. Nejdříve, jak se brzdí. Špičky lyží k sobě, paty od sebe." ukázal na svůj postoj. Kývl jsem.
"Svou váhu přesuň do jazyků lyžáků." a zapružil v kolenou. Mmmm. Váhu do jazyků, jo? Ale Rene! Ty hovado! Potřásl jsem hlavou. Udělal jsem, co on.
"A když pojedeš dolů pluhem, máš zase špičky u sebe a váhu dopředu. Ale nesmí se ti zkřížit lyže, jinak spadneš na hubu." tu poslední část řekl obzvlášť důrazně. A já zas jen kývám jak osel.
"Tak můžeme nahoru."sklonil se pro hůlky. Na sucho jsem polkl.
"Neboj. Budu tě chytat."zasmál se, když si všiml mého vyjeveného pohledu. Přinutil jsem se usmát. Zase stojím na tom kopci. Tentokrát se vážně bojím. Nechci se zmrzačit.
"Neboj, při nejhorším spadneš." mrkl na mě. To ti teda pěkně děkuju. Já nechci spadnout. Bolí to. Moc. Cítím, jak mě JRovi ruce drží za pas a jemně pošťuchují vpřed. Po celém těle citím třas. Ruce se mi klepou. Nesmírně. Pomalu se rozjíždím. Udržuju stejný postoj, který mi JR ukázal. Jede to pomalu. Dobrý. Podívám se před sebe a dokonce s úsměvem. Najednou mi ale podjede pravá lyže. Kdo ví proč. A ikdyž nechci, letím obličejem dopředu. Cítím palčivou bolest v nohou. Aby taky ne, mám je jaksi zkoucené. Vstal bych, ale šíleně to bolí, nemůžu. Kvůli těm dlouhým lyžím.Bože, jsem taková fňukna. Někdo mě sbírá ze země. Nedá mu žádnou práci vzít mé bezvládné tělo.
"Dobrý?" ptá se mě hnědovlásek. Přikývnu. Když mě pustí, zase se sesypu k zemi. Chytám se za levé koleno. Syknu bolestí.
"Bolí?" na tohle jen kývnu. Zlomil by se mi hlas, kdybych promluvil. Už tak mi po tváři stéká horká slza. JR si sundává lyže. Pozoruji ho skelným pohledem. Odjišťuje i ty moje a otáčí se se ke mně zády.
"Pojď mi na záda."
"Cože?" vypísknu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kari55 Kari55 | Web | 1. června 2013 v 20:39 | Reagovat

xDD jsem na začátku a chcípám smíchy!! xD "Dneska jsem to kontroloval." xDDD
Nya~~!!! :3 to se mi líbíí!! x33 Ren je taková měkota! :3 roztomilá měkota! x33
budu čekat na další díly! ^^ a jdu si tě dám do seznamu co píšou povídky! =DD

2 Můj Japonský Dům Můj Japonský Dům | Web | 2. června 2013 v 8:49 | Reagovat

To je dobrá povídka, líbí se mi :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama