Listopad 2013

Nakonec nejsem sám 7.

30. listopadu 2013 v 20:00 Nakonec nejsem sám
Se překonávám! No opravdu! xD

SHINee

Nakonec nejsem sám 6.

27. listopadu 2013 v 20:00 Nakonec nejsem sám
Tak brzo jste další díl nečekali, co? xD Určitě ne xD

SHINee

EunHae :3

26. listopadu 2013 v 19:27
Ti dva jsou taková ťutínci :3
Chystám pro vás taky hezkou povídku. Doufám, že se bude dát číst :)


Nakonec nejsem sám 5.

24. listopadu 2013 v 20:00 Nakonec nejsem sám
No, od teď už to tu bude tak nějak pravidelně! Přísahám! xD

SHINee

Li... 임창정 - 문을 여시오

22. listopadu 2013 v 19:47 Music
Co je ukryto v nadpisu? Říkáte si.
Je to umělec Lim Chang Jung a jeho písnička Open the Door.

Může se vám zdát, že je to velmi podobné písni Gangnam Style. Máte pravdu, je.

Když se budete soustředit na klip, najdete tam spoustu známých tvářiček!
Je tam například U-KISS, Heechul, Kim Su Ro, Yoon Da Hoon.
Mě ale nejvíc udělalo radost, že se tam objevil i herec Daniel Choi!
Tak z něj jsem byla nadšená nejvíc.

Jinak se mi také líbí na konci videoklipu záběry z natáčení. Ty jsou perfektní!
A copak ten taneček? Chytlavé! xD


Tak co si myslíte? :)

Nakonec nejsem sám 4.

16. listopadu 2013 v 18:26 Nakonec nejsem sám
Už příšel ča, abych něco přidala. Hrozně vás zanedbávám, že ano?
Promiňte mi.

SHINee

Jason se nám začleňuje!

10. listopadu 2013 v 16:54
Kluci už nás obklopili fotkama. To je dobře :3



Jason

9. listopadu 2013 v 21:59
Prostě mi to nedalo a musela jsem si Jasona "vygooglit". Tady jsou mé výsledky. Ha.

Jason:
Čínské jméno: Fu Long Fei
Narození: 21. 5. 1988

Je to rapper, který si píše vlastní texty a skládá hudbu.
V Koreji trénoval měsíc, než se přidal do skupiny.
Už jednou byl v jedné chlapecké skupině. Jmenuje se JL.
Zkratka JL jsou iniciály chlapců. Jason a Leo.

Jason


A videa JL

Nu´est má šestého člena!

8. listopadu 2013 v 21:49
Už jste o tom slyšeli? Pledis Entertaiment přidala k Nu´est šestého člena jménem Jason.

Jde o nový projekt mezi Pledis a YUEHUA Entertainment. Tudíž vznikne jakási skupina Nu´est - M, kde bude účinkovat i Jason. "M" v názvu znamená: Marvelous, Multiply Mystic.
Nu´est - M je skupina, která bude brzy debutovat v Číně.
Všech šest kluků brzy odstartuje s písničkou Sleep Talking, která bude nazpívána v Mandarínštině.

Mě osobně tam Jason moc nesedí. Je to tím, že mám zafixováno, Nu´est = 5 členů. A tečka. Ale dám mu šanci. Četla jsem docela hodně negativních komentářů s tím, že ho nechtějí.
Doufám, že se chlapcům bude dařit.

9. Den - Pět slov které mě nejvíce vystihují

3. listopadu 2013 v 19:47 Myself
Pět slov které mě nejvíce vystihují

Pako
Ano. Myslím, že je to dosti výstižné. Denně řeknu aspoň jednu hovadinu. Taky si myslím, že můj mozek někdy vůbec nepřemýšlí. Protože to, co pak vypustím z pusy nedává vůbec smysl.
Nebo se začnu ve vlaku smát, aniž bych věděla proč. Což moji kolegyňku asi hodně rozčiluje, protože jí nikdy nejsem schopná říct, proč se směju. Většinou to fakt nevím.

Korea
Není dne, abych o tom nezačala mluvit. Ve škole, doma, pro sebe v hlavě, ve snech, na facebooku, na blogu, na Tumblru, prostě vždy a všude.

Snílek
Klidně bych celou věčnost strávila je ve svých myšlenkách. Je tam klid a můžu si dělat co chci. Je to příjemné, když si po dni stráveném v lavici nasadím sluchátka a bye bye realito. Je to pro mně snad i cennější než spánek. A to je co říct.

Nervák, hysterka
Muffi by opět mohla vyprávět. A nejen ona. Může jít o prkotinu, nebo se může jednat jen o zkoušku, jsem z toho stejně na prášky. Začnu mávat rukama a...a... a... no. Zapomenu jak se dýchá. Pak se podívám na Muffi, která se vždy očividně dobře baví. Ji uklidňuje to, že já jsem na prášky!

Šprt
To slovo jen slýchávala častěji, než svoje vlastní jméno. A je to pravda. Nikdy do školy nejdu úplně nepřipravená. Když se nenaučím doma, čtu si to ve vlaku, před hodinou. Nikdy bych neodevzdala prázdný papír. Nejde o to, že by mě naši nějak třestali za špatné známky. Mě samotné to vadí. Cítím se blbě.

Tmavovlasý Ren?

3. listopadu 2013 v 12:51
Áno. Naše maličké blonďaté děťátko už není blonďaté, no a už ani děťátko!
Jsem si tak říkala, že by to dostal jako dárek k narozeninám, které dneska mimochodem slaví?! Maknae má 18! :3
Vypadá rozkošně! :3 Ale byla jsem zvyklá na blonďatou hlavičku. Je to velká změna!

Tady pár foteček :3

Co myslíte? Která barva mu víc sluší? Blond nebo tahle?

8. Den - kdy jsi nerespektoval/a své rodiče

2. listopadu 2013 v 22:02 Myself
Kdy jsi nerespektoval/a své rodiče

Musím zapřemýšlet.
A musím se přiznat, že naši to semnou měli těžké. Často jsem je nerespektovala a udělala jsem si co jsem chtěla. Ale to se mi hezky vymstilo, protože mi přiletěla taková, že jsem o ní věděla celý den.
Bylo to hlavně, když jsem byla malá. To jsem vážně nevěděla, co slovo RESPEKT znamená. Já být na jejich místě, tak bych se zabila. Když vím, co jsem vyváděla.

Ale překvapivě, takové to pubertální chování, jsem já ani nepostřehla. Prý ani mamka moc ne, nedávno jsme se o tom bavily. Shrnula by to prý do jednoho měsíce, asi před rokem a půl. Má pocit, že jsem se v tomhle nějak zapoměla xD

Takový ten nedostatek respektu byl tak do páté třídy, řekla bych. Od té doby si myslím, že je respektuju. Sice držkuju, ale naši to berou. Když ne, začnu si stěžovat na "právo na svobodu projevu" že je to k ničemu, když to říct nemůžu, protože se jim to nelíbí xD Vždycky je tím umlčím xD HaHa.

Věřím, že kdybych je i teď neposlechla, vím, že mi takovou liští, že bych se nevzpamatovala a ještě bych poděkovala xD
Respektuju jejich názor tak jako oni většinu těch mých. xD (Pokud nezačnu mluvit o Koreji a o tom jak se tam chci přestěhovat. To mám pocit, že mě můj milovaný tatínek vyhodí z okna.)

7. Den - Mé dětství

1. listopadu 2013 v 21:50 Myself
Mé dětství

Kdyby se mne někdo někdy zeptal, jestli bych se chtěla vrátit do dětství, odpověděla bych: "V žádném případě!"
Mé dětství bylo, asi ne tolik šťastné, jako u ostatních. Šťastných vzpomínek, které stojí za to, je jen pár. A vždy je v ní jedna osoba. Jenže ji jsem poznala až ve druhé třídě.

Víte vůbec, jak můžou být děti ve školce zlé? Kolikrát jsem slyšela, že by se chtěl někdo vrátit do školky, kde si jen hrál. Já ne. Klidně se budu učit čtyřnásobek učení na každý den, než abych se tam vrátila. Nerada vzpomínám na období, kdy jsem byla ve školce. To ale jde těžko, když mi ta budova stojí před panelákem. Někdy bývá psychická šikana horší, než ta fyzická. ( Možná jsem teď jaká jsem. Pečilvě si vybírám, s kým budu mluvit a co řeknu. )
A že to tak malé děti nedokážou? Právě naopak. Takové děti, si ubližují nejvíc.

Když je tam osoba, které se podaří srazit i ten zbytek, tu špetku sebevědomí co vám zbývá, srazit ji úplně na pod mrazu, snad i níž, je pak těžké si ji zpátky vybudovat. Zvlášť, když ji pak denně vídate devět let na základní škole, protože jste ve stejné třídě. Nikdy jsem proti ní nešla. Měla jsem vůči ní, snad i mám jakýsi respekt. Nebo je to strach? Ne. To asi ne. Ona ví, co udělala. Nevím, komu všemu to kdy řekla, ale pocit, že bych věděla, že to ještě někdo ví, by mě srazil zpátky na nulu. I přes to, že ji už nevídám.

Ale ona nebyla sama. Všichni si rádi "kopli". Jak jinak. Když jedna, tak všichni. Takže ten čas strávený ve školce byl nekonečný, strašný. S brekem jsem tam chodívala. Měla jsem strach. Co zase bude. Ne že by mi učitelky kdy pomohly. Samozřejmě na mě křičely, ať si nevymýšlím, že ony, takové zlatíčka by to nikdy neudělali. Až jednou to vyřídili rodiče. Ani vlastně nevím, jak se to dozvěděli.

Ale byly i ty šťastné chvilky. Když jsem si našla asi 5 přátel, ze kterých mi stejně zbyla jen jedna. Smutné co?
Ve škole už to bylo malinko lepší. Našla se jedna holčička, co semnou mluvila. Byly jsme strašně rozdílné. Ona dlouhé vlasy, růžové sukýnky a šatičky ztímco já nakrátko ostříhaná, v tmavých kalhotách a tričkách. Byla jsem vděčná za její přátelství. Jsem vděčná.

Ale na dětsví nerada vzpomínám. Nikdy bych se do něj zpátky nevrátila.