Let me teach you 1.

24. března 2014 v 22:00 |  Let me teach you
Zdravím všechny. Mám pro vás dáreček. A to ve formě další povídky. Která bude trošičku delší. Teda doufám. Pořád jsem ve fázi psaní, takže ji tu neočekávejte pravidelně. Přibude, když se mi bude chtít. Takže žádná orientace na to, jaký je den, hodina a podobně. xD
Zatím toho nemám moc, ale mám velké plány a určitou představu (Takže je mi jasné, že to tak nedopadne. Původní plán se mi rozpadl už v druhém odstavci.)

Já doufám, že se bude líbit. :)


Představoval jsem si to trochu jinak. Ten byt je poněkud tmavý a chladný. Možná jsem měl zůstat doma. Ne. To radši budu tady. Než s malým uřvaným děckem. Najdu si něco lepšího, pro začátek to tady zvládnu. Mám snad na výběr? Zítra zajdu do té školy. Snad se mnou počítají. Protože jestli ne, budu mít problém. Velký.


"Dobrý den" váhavě zaklepal a strčil hlavu do dveří.
"Dobrý den. S čím Vám mohu pomoci?" zeptala se starší dáma, která už na první pohled vyvolává vlnu respektu.
"Ah...Ano. Asi před měsícem jsem žádal o práci."
"Vaše jméno?" ředitelka otevřela šuplík a začala se přehrabovat v hromadě papírů.
"Lee Donghae." vyštěkl tak rychle, že ředitelka zvedla zrak a změřila si ho od hlavy k patě.
"Prosím, posaďte se." pokynula mu, když usoudila, že ten mladík je tak vyhukaný, že u těch dveří snad přimrznul.
"Jistě." šeptl a pak s nějvětší opatrností došel ke stolu.
"Tady Vás mám. Takže angličtina a sociologie. Uznávám, potřebujeme angličtináře. A taky třídního pro naše absolventy. Myslíte, že byste se dokázal postarat asi o pětadvacet studentů?" Donghae zaváhal. Je to jeho první pracovní příležitost. Ale nemuselo by to být zas tak těžké, ne? Pár děcek...
"Myslím, že ano." přikývl odhodlaně.
"Jste si jistý? Děti jsou docela divoké. Nenutím Vás."
"Ne, v pořádku. Zvládnu to." usmál se.
"Dobrá tedy. Pojďte za mnou. Dám Vám knihy, které budete potřebovat. A také Vás obeznámím s tím, jak vyplňovat Třídní knihu." Donghae jde za ředitelkou jak psík na vodítku. Pozorně naslouchá tomu, co je mu říkáno. Dala mu několik tipů, jak zkrotit studenty, když nebudou poslouchat.
Pak vypili šálek kávy, vyplnili několik formulářů.
"Uvidíme se v září, kolego."


"Vrať mi to, bastarde!" zakňourala.
"A seš blbá?"
"Bože, vrať jí to!" ozvalo se.
Donghae je naprosto zděšen tím, co vidí a slyší. Myslel, že má učit absolventy a ne tohle. Má sto chutí zdrhnout, roztrhat smlouvu a zahrabat se pod zem.

Odkašlal si. Naivně si myslel, že si tím zajistí pozornost. Počkal ještě asi pět minut. Nikdo si ho ani nevšiml. Vůbec. Znovu si odkašlal. Nic. Povzdechl si. Pevně sevřel Třídní knihu a prásknul s ní o učitelský stůl. V tu chvíli se třídou rozlilo hrobové ticho. Na Donghaeho se upíralo několik zmatených, zvědavých a někdy i vzteklých pohledů.
"Prosím vás o trochu pozornosti.," odkašlal si. Mezitím se několik studentů posadilo do svých lavic.

"Jmenuju se Lee Donghae, jsem váš třídní a angličtinář. Doufám, že spolu budeme vycházet a nějak se spřátelíme." usmál se na ně. Děcka místo aby mu něco odpověděla, se vrátila k původní činnosti. Začali pokřikovat, hádat se.
"Rád vás poznávám." dodal. Ale to už ho nikdo neposlouchal. Sklesle se vyplížil ze třídy.
"Pane učiteli!" ozvalo se. Otočil se a spatřil drobnou dívenku jak se na něj zářivě směje.
"Ano?" úsměv jí oplatil.
"Vítejte u nás. A děcka tolik nezlobí. To jen dneska, protože se celé prázdniny neviděli."
"Dobře. Doufám, že máš pravdu. Uvidíme se zítra." ona se uklonila a odchvátala zpět do třídy. Ta holka mu také připomíná jeho spolužačku ze střední. Jako by jí z oka vypadla.

"Jaké to bylo?" ředitelka mu přerušila tok myšlenek.
Udělal jen hloupé "Huh?"
"Myslím Vaši první hodinu." reagovala.
"Asi to bude těžší než jsem myslel." přiznal.
"To zvládnete," poplácala ho po rameni "nevzdávejte se tak rychle."
Donghae se zmohl jen na chabý úsměv.


"Ano, mami," posadí se na nepříliš pohodlnou židli "je to tu skvělé, škola krásná, děti hodné, byt útulný a pohodlný." hned na to se mu vybavila minulá noc. Jak se celý dolámaný převaloval a zacpával si uši, protože sousedka si uspořádala večírek. To by mu ani tak nevadilo, ale ta "hudba" byla k nevydržení. Na stole nechal skleničku, která do půl hodiny odskákala až na zem. Za čtyři hodiny toho měl tak akorát a šel na ni zaklepat. Dveře mu otevřel jakýsi hromotluk s červenými vlasy snad metr vysoké! Tak radši hodil zpátečku do svého bytu a zamkl se na dva západy. Je to příliš nebezpečné a nechtěl by...

"Donghae! Ty mě vůbec neposloucháš! Jsi tam?! Donghae!" konečně se probral. Úplně zapomněl, že je máti pořád na drátě.
"Ale já tě poslouchám! Slyšel jsem vše, co jsi mi řekla. Teď promiň, ale už musím jít."
"Kam?"
"Do obchodu. Musím si nakoupit."
"Donghae, zlatíčko, ty tam nemáš co jíst? Já ti něco uvařím a přijedu!" rozpovídala se.
"Mami, to nemusíš, jdu si jen pro ovoce." zalhal. Nechce ji tady, zatím. Zavěsil. A to si vypije.
JEHO MATCE NIKDO NESMÍ ZAVĚSIT! Jinak je zle.


Donghae si navlékne kabát a vyrazí do krámku, který je nedaleko. Musím projít ulicí, která se nazývá "temná ulice". Nemá ji rád. Je to místo bezdomovců, záškoláků, rváčů a podobně. Samozřejmě, že by ji mohl obejít a jít jinou cestou, ale mu se nechce. Je to tak o dvacet minut delší. Tak raději proběhne tuhle.

Když jí prochází, zaslechne křik. Automaticky se začně otáčet a hledat zdroj. U schodiště vedoucí do opuštěné budovy spatří trojici chlapců. Dvěma z nich spadá kapuce do tváře, takže je nepozná. Sklání se nad třetím, světlovlasým. Ti dva zahalení jsou evidentně silnejší. S třetím kymácí ze strany na stranu a něco pokřikují. Jeden zvedne zrak a uvidí Donghaeho, jak na ně zírá. Svého přítele chytne za rameno a škubne. Začnou utíkat. Zbývající chlapec se zvedne ze země a posbírá drobné kolem něj. Donghae ho dojde.
"Jsi v pohodě?" zeptá se. Chlapec sebou cukne a rychle přikývne. Klopýtne a zdrhne.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kolegyně Kolegyně | Web | 26. března 2014 v 16:37 | Reagovat

Nastěnko, ty mi děláš takovou radost! :D Obzvlášť dneska jsem to ve škole uvítala, když tam není ten úchyl na povídání. :D

Ne, že bude přidávání trvat věčnost. :D

2 Bang! Bang! | Web | 27. března 2014 v 20:29 | Reagovat

Začíná do skvěle :D Ale své vlastní matce to položit fakt neměl :D :D To přehnal... :P :D

3 mája mája | 29. března 2014 v 20:39 | Reagovat

WOW TY SE VYLEPŠUJEŠ!! Je to suprové  fakt :) chválím. Trošku m nesedí, že ještě nepotkal žádněho pěkného ogara :D to je u tebe nezvyk :D

4 mája mája | 11. dubna 2014 v 22:44 | Reagovat

kdy bude další díl? hodlám tě touhle otázkou mučit do té doby dokud si nepřečtu poslední díl, takže pozor na mě!! snaž se  a dej to sem co nejrychleji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama