Leden 2015

Hrabání ve starých knihách by se mělo zakázat

31. ledna 2015 v 21:02 | Tina |  Myself
"Pojď dál," řekl Bůh.
"Tak ty bys chtěl se mnou udělat interview?"
"Jestli máš čas..." řekl jsem.
Bůh se usmál a odpověděl: "Můj čas je věčnost, a proto je ho dost na všechno. A na co se mě vlastně chceš zeptat?"
"Co tě na lidech nejvíce překvapuje?"
Bůh odpověděl: "To, že je nudí být dětmi, a tak pospíchají, aby dospěli, a když jsou dospělí, zase touží být dětmi.
Překvapuje mě, že ztácejí zdraví, aby vydělali peníze, a pak je utrácejí za to, aby si dali zdraví zase do pořádku.
Překvapujeme mě, že se natolik strachují o budoucnost, že zapomínají na přítomnost, a tak vlastně nežijí ani pro přítomnost, ani pro budoucnost.
Překvapuje mě, že žijí, jako by nikdy neměli umřít, a že umírají, jako kdyby nikdy nežili."
Pak mě Bůh vzal za ruce a chvíli jsme mlčeli. Já se ale ptal dál: "Co bys chtěl jako rodič naučit své děti?"
Boha má otázka ani trochu nezarazila: "Chtěl bych, aby poznaly, že nemohou nikoho donutit, aby je miloval. Mohou jen dovolit, aby je druzí milovali.
Chtěl bych, aby pochopily, že nejcennější není to, co v životě mají, ale koho mají.
Chtěl bych, aby poznaly, že není dobré porovnávat se s druhými. Každý bude souzen sám za sebe, ne proto, že je lepší nebo horší než jiní.
Chtěl bych, aby pochopily, že bohatý není ten, kdo má nejvíc, ale ten, kdo potřebuje nejméně.
Chtěl bych, aby poznaly, že trvá jen pár vteřin způsobit lidem, které milujeme, hluboká zranění, ale trvá naopak mnoho let, než se taková zranění udraví.
Chtěl bych, aby se naučily odpouštět - a to skutkem.
Chtěl bych jim dopřát poznání, že jsou lidé, kteří je velmi milují, ale kteří nevědí, jak své city vyjádřit.
Chtěl bych, aby pochopily, že za peníze si mohou koupit všechno, kromě štěstí.
Chtěl bych, aby poznaly, že opravdový přítel je ten, kdo o nich všechno ví, a přesto je má rád.
Chtěl bych, aby věděly, že vždycky nestačí, aby jim odpustili druzí, ale že oni sami musejí odpouštět."
Chvíli jsem seděl a těšil se z boží přítomnosti. Pak jsem Bohu poděkoval, že si na mne udělal čas. Poděkoval jsem mu také za všechno, co pro mne a mou rodinu dělá.
A Bůh mi na to řekl: Kdykoliv se ptej. Jsem ti k dospozici čtyřiadvacet hodin denně. Jen se ptej a já ti vždy odpovím. A ještě něco si pamatuj. Lidé zapomenou, co jsi řekl, zapomenou, co jsi udělal, ale nikdy nezapomenou, jak se vedle tebe cítí."

Deník mezi životem a smrtí

Naše kamarádka Ana

30. ledna 2015 v 21:01 | Tina |  Culture
Kamarádka nebo úhlavní nepřítel?

Nejdřív bych vám ráda objasnila, o co vlastně jde. Ana je vytvořena ze slova anorexia, anorexy.

V poslední době se hodně zaměřuji na blogerky, které trpní anorexií. Ať už jsou na začátku hladovění nebo v procesu léčby. Pak tady jsou dívky z komunity pro-ana. Promotion Anorexy.


Řekla bych, že je 29. leden

29. ledna 2015 v 21:09 | Tina |  Myself
V první řadě se vám strašně moc omlouvám. Víte, bylo toho hodně do školy, spousta učení a tu trošku času jsem strávila spánkem.
Kecy. Času jsem měla plnou řiť. Jen se mi prostě nechtělo. Byla jsem prostě shnilá ten pitomý článek napsat.

Asi tušíte, že dneska se rozdávalo vysvědčení. Myslím, že být ve třeťáku a mít čtyři dvojky je hezké. Samozřejmě moje kolegyně tvrdí, že si je absolutně nezasloužím. No, v některých předmětech jí musím dát za pravdu. Ehm.

Byla jsem přinucena jít na soutěž v němčině. Konverzace. Mám pocit, že se mě ten učitel chce zbavit. Jeho Kristynečky. Snad nemusím podotýkat, že to oslovení vážně nenávidím. A samozřejmě na to není brán zřetel.

A naučit se na úterý 15 okruhů se mi vážně nechce. Jakože, ne. !!!

Společná noc

5. ledna 2015 v 11:03 | Tina |  Společná noc
Mám pro vás kousek čehosi, co jsem včera večer vyplodila. Omluvte ten opravdu "originální" název. Ale pokud vás něco napadne, co se bude hodit, klidně to napiště a já rubriku podle vác přejmenuju! :)
A šťastný nový rok! (sice opožděně, ale budiž! xD )

Mom? I love you

4. ledna 2015 v 21:39 | Tina |  Music
Přála bych si, aby mamka uměla anglicky a mohla si tuhle písničku přeložit. Dost by mi to pomohlo, protože, jak už jsem se kdysi zmínila, nedokážu ji říct, že ji mám ráda. Tak jak je to u všech.



Mluví mi to z duše. Porotože se bojím, že to budu tak dlouho odkládat, až to nakonec nestihnu a neřeknu jí, že ji mám ráda. Ale taky vím, že to v nejbližší době nezvládnu. Něco takového jí říct. Achjo. Že já bych si vážně zasloužila nafackovat.

Epik High - Run

2. ledna 2015 v 18:50 | Tina |  Music