Let me teach you 18.

2. května 2015 v 12:00 | Tina |  Let me teach you

Olala. Mám tu další kapitolu. A na mě je docela dlouhá. Toho si važte ale moc si nezvykejte. To je taková světlá chvilka. xD





"Opravdu?" zeptá se Donghae s pozdviženým obočím.
"Jo. Vždycky jsem chtěl, ale neměl jsem na to dost odvahy." a zamává s obalem DVD.
"Jestli na to budeš koukat stejným způsobem jako naposled u vás, tak to nemá cenu." trvá na svém.
"Já se budu dívat. No tak..."
"Tak fajn, zapni to." povzdychne si Donghae. Myslel, že ty dvě hodiny stráví jinak, než u filmu. Ale budiž.

Eunhyuk strčí tu lesklou placku do stroje a pak rychle přicupitá k Donghaemu. Ten už na něj čeká s otevřenou náručí. Eunhyuk přivře oči. Upřímně, moc se mu nechce se na to koukat. Ale o tom hororu mluvili všichni a jen on ho neviděl. Donghae je úplně v klidu. Hladí Hyuka po vlasech a druhou rukou si hraje s jeho prsty.

"Já vím, že jsi chtěl dělat úplně něco jiného." řekne tiše. Hae se na něj podívá.
"Promiň....ale nespěchej na mě." řekne ještě o něco tišeji a zavrtá se hlouběji do košile staršího.

Donghae ho obejmě pevněji.

"Hyuku, nikdy bych neudělal něco, co bys nechtěl." políbí ho do vlasů. Opravdu by maličkému nikdy neublížil. Cítí, jak se Eunhyuk zase uvolní a položí svou ruku na jeho stehno.

Hae na něj nespěchá, do teď si uměl poradit. Takže to ještě nějakou dobu zvládne.

Eunhyuk mrkne po hodinách. Už by měl jít domů. Ale vůbec se mu nechce. Hraje si s lemem košile. Posadí se.
"Už bych měl jít." zvedne se, upraví si pomačkané tričko-
"To už je tolik?" Donghae zamžourá na hodiny. Zvedne se, aby Eunhyuka doprovodil ke dveřím.
"Máš volný víkend nebo máš nějaké plány?" zeptá se mezi dveřmi.
"Zítra máme vystoupení s klukama..."
"Vážně?" opře se o futra. "Kde to máte? Chtěl bych to vidět."
"Cože? No já nevím." vyděsí se mladší.
"Ale no tak, přece by ses přede mnou nestyděl." řekne pobaveně.



"Nemůžou tě pouštět dřív? Vždyť se podívej kolik je hodin." houkla Eunhyukova máma, když se objevil ve dveřích.
"Když chci peníze, musím pracovat." řekl mezitím, co si svlékal bundu.
"Na co ty potřebuješ tak nutně peníze. To by mě opravdu zajímalo." pokývala hlavou.
"Prostě potřebuju." a šel ke stolu, kde seděla i jeho sestra.
"Tak jak bylo?" zeptala se sestra ze slušnoti.
"Ale tak šlo to. Lidí plná kupa, jak jinak." napil se čaje, který mu máma stihla vtisknout do ruky.
"Jak dlouho tam vlastně chceš dělat?" máma se posadila a upřela na svého syna zrak. Ten jen pokrčil rameny.
"Nevím. Podle toho, jak moc budu potřebovat peníze." znovu se napil.
"A teď vážně, na co je potřebuješ?"

"Není nutné abys to věděla." usmál se.
"Jsem tvoje máma. Měla bych vědět, za co utrácíš. Mohla bych ti peníze dát."
"Nemyslím si, že jich máš tolik navíc." proběhlo mu hlavou. Raději jen zavrtěl hlavou. Prohodili ještě pár slov, pak se Eunhyuk odbelhal do pokoje. Posadil se na postel a hleděl na dveře. Cítil se zvláštně. Jakoby něco bylo špatně. Podíval se na mobil. Jedna zpráva. A od Donghaeho.
"V kolik to začíná?"
Eunhyuk přejel palcem po displeji. Zhluboka se nadechl.
"15:30"
Odeslal to. Možná se měl zmínit o tom, že tam bude jeho matka se sestrou, tak ať se k němu nezná.
"Donghae, ignoruj mě. Přijde i máma se sestrou..."
S dalším nádechem poslal i tuhle zprávu. Kousl se do rtu. Proč tohle dělá. Proč prostě nemůže být "normální".

Nepřišla mu žádná odpověď.




"Tak co, prřipraveni?" zeptal se Siwon a přeletěl po Hyukovi i Kyuhyunovi. Chlapci kývli. Eunhyuk je nervóznější než kdykoli jindy. Pomaličku s klukama vyjde na pódium. Hyuk se hned začne věnovat publiku. Své dvě dámy spatřil ihned. Vždy sedí v první řadě. Haeho nikde nevidí. Má obavy, aby nebyl naštvaný za tu včerejší zprávu.

Pak začala hrát hudba a Hyuk neměl čas ho hledat. Odpracuje si tu půl hodinku, co jim dali. Rozdává úsměvy na všechny strany. Dělá vše jako vždycky. A nakonec si všichni zalezli zpátky za pódium, aby se vydýchali. Siwon je pochválí a určí termín dalšího tréninku.

Hyuk si sbalí tašku zamíří ke své rodině. Celou dobu se ohlíží, zda neuvidí Donghaeho.

Vidí ho. A nelíbí se mu to. Povídá si s jeho mámou a smějí se. O čem se asi baví? Hyuk přidá do kroku.

"Ahoj Eunhyuku." usmál se Donghae.
"Dobrý den." odpověděl zdvořile.
"Tvůj pan učitel ve škole zaslech, že máš vystoupení a přišel se podívat. No není to od něj milé?" rozzářeně chytla Eunhyuka za ruku. Hyuk kývl.
"Hyukie, nezmínil ses, že máš tak sympatického učitele." zamrkala jeho sestřička. Eunhyuk nechápavě naprázdno klapl pusou.
"Pane učiteli, líbilo se Vám synkovo vystoupení?" koukla po něm máma.
"Líbilo, moc. Myslím si, že Eunhyuk je opravdu šikovný."a pocuchal mu vlasy tak, jak to dělá všem dětem. Eunhyuk se otřásl. Nevěří vlastním očím a uším.
"Ale, no tak Hyuku." dloubla ho do žeber.
"Eunhyuk je trochu chladný. Ale když ho lidi znají déle, je hodný."
"Mami..." kníkl.
"To děti v jeho věku bývají. Zvlášť k dospělým. To ho přejde." usmál se. Hyukova sestra se nemohla vynadívat.
"Eunhyuku, potřeboval bych s tebou mluvit, mohl bys na chvíli? Koupím ti třeba něco k pití, jak budeš chtít." obrátil se k mladšímu.
"Provedl zase něco?" strachuje se maminka.
"Nebojte, jde jen o takovou drobnost ve škole. Nic vážného, to bych se obrátil na Vás." pak se lehce uklonil a pokynul Eunhyukovi, aby ho následoval.


Když byly obě ženy z dohledu, Eunhyuk spustil.
"Co-co to bylo?!" rozmáchl rukou.
"Co myslíš?"
"No to, že si se s nima tak vybavoval." vydechl.
"Nic se nestalo. Chtěl jsem, aby mě poznaly. Zatím teda jen, jako tvého učitele." usmál se a omotal své ruce kolem jeho pasu.
"Ne.." sestřísl jeho dlaně ze svého pozadí.
"Co ne?" zazubil se Donghae posměšně.
"Uvidí nás." rychle se rozhlédl kolem.
"Stydíš se?" zeptal se starší.
"Jo." definitivně setřásl jeho ruce. Donghaemu klesla ramena.





"Takže zlatíčka," začal poměrně otráveně. Ví, co ho teď čeká. Zasype ho vlna stížností.
"Máme tu čtvrtletí a tak tady máme vaše prozatimní výsledky. A teda nic moc." přehrabával papíry a kroutil hlavou.
"Na to, že máte letos maturovat, učení zanedbáváte." Žáky učitelovo kárání vůbec nevzrušovalo. Hledí na něj s unavenými obličeji. Donghae jim tedy rozdal jejich výsledky. Ozvalo se pár nesouhlasných výkřiků a prupovídek, jinak vše proběhlo v klidu.



"Hyuku, počkej chvilku." řekl, když si to mladší mířil ke dveřím.

"No?"
"Říkám to velmi nerad, ale jestli to takhle půjde dál, k maturitě tě nepustí." podíval se na mladšího ustaraně.
"To je to tak špatné?" koukl na papír se známkami. Nechápal to. Výsledky má pořád stejné a nikdy s tím problém nebyl.

"Je. Pokud to takhle půjde dál, neodmaturuješ. Já... dělám to nerad, ale musím si promluvit s tvou matkou." povzdychl si.

"Donghae..." oslovil ho přímo, aniž by se ujistil, jestli je někdo neposlouchá, "to musíš? Nestačí, že jsi to řekl mně?"

"Hyuku promiň, ale musím." pohladil ho po paži. Eunhyuk se pokusil o štěněčí kukuč.
"Já vím, že to bude nepříjemné, ale řekni jí, ať se staví ve škole."

"Donghae..."
"Neboj, budu se tě zastávat jak jen to půjde. Ale tímhle mi to moc neulehčuješ." ukázal na studentovy výsledky.
"Promiň. Donghae... končíš už? Nebo se ještě zdržíš?" změní téma. Nebyli spolu už strašně dlouho. Vlastně od jeho vystoupení si ani nezavolali.
"Jo, už končím." usmál se.
"Tak.... mohli... mohli bychom jít spolu?!" vykoktal něco, co se mělo podobat otázce.
"A nebudeš se stydět?" Donghae úplně změnil výraz. Vypadal spíše naštvaně.
"Stydět?" Hyuk zamrkal. "Proč bych se měl stydět?" jeho otázku nechápe.
"Já nevím. Ale naposledy jsi řekl ať toho nechám nebo nás někdo uvidí a když se za mě stydíš..." zahleděl se do papírů před sebou.
"Cože? To jsem neřekl!" vypískl. Vždyť... on se za něj nestydí.
"Že ne?" povytáhl obočí."Když jsem se tě ptal, jestli se stydíš, řekl si, že jo." zamračil se.
"Donghae.... já to nemyslel takhle...." už si vzpomněl. Ale on to vážně nemyslel tak, že se stydí za něj.
"A jak jsi to myslel?" obočí mu vyletělo o další kus výš.
"Já jen... no...." zrudl. Jak mu to říct.
"Hyuku?" chytl ho ruku.
"No...sakra mě stačí, že se na mě díváš ty! Pohledy ostatních už by byly trochu moc!" prohrábl si vlasy.
"Takže ty se stydíš i přede mnou?" zašklebil se. Eunhyuk zase zrudl.
"Hele, tak půjdem? Já tady nebudu až do noci!" křikl místo odpovědi a vyletěl ze třídy. Donghae nevěřícně hleděl na postavu vybíhající ze dveří. To snad nemyslí vážně?!



"Hyuku..." objal ho kolem pasu a přičichl si k jeho vlasům.

"Ale no tak..." zašeptal, když se mladší pořád odmítal otočit.

"Tak jdeme?" a dal se do chůze.
"A kam jdem?" zeptal se zvědavě Donghae.

"No..." zastavil se mladší, "já vlastně nevím." pokrčil rameny.
"Ťulo." prohrábl mu vlasy. "A ty dneska nemusíš do práce?"
"Ne dneska ne..." vykulil oči a otevřel ústa.
"Sakra!" zpanikařil.

"Co se děje?" Donghaeho to značně vyvedlo z míry.

"Mám se dneska sejít s Shindongem. Úplně jsem na to zapomněl." vytáhl z kapsy mobil a zkontroloval čas.
"Aha. A máš to u sebe?" zeptal se starostlivě.
"Jo mám. Já jsem jenom zapomněl, na kolik jsme byli domluvení."
"S ním se dá na něčem domluvit?" povytáhl obočí. "Půjdu s tebou."

Hyuk se na něj podíval s takovou vděčností jako nikdy.



"Přivedl jsi sebou i svýho bodyguarda?" Shindong povytáhl obočí, když spatřil i Donghaeho.

"Tady." podal mu požadovanou částku. Shindong si to přece jen přepočítal.

"To už se dlouho nestalo, abys byl tak vzorný." pokrčil rameny a připoměl chlapci další termín. Eunhyuk jen přikývl a dal se na odchod. Není zvyklý, že to jde tak hladce. I když Shindong má vpravdu v tom, že je to už dlouhá doba, kdy donesl přesně kolik měl.



"Hyuku?" oslovil ho Donghae a tak mladšího vytrhl z myšlenek.

"Hmm?" zabručel nepřítomně.

"Co takhle zajít do kina?" navrhl Donghae.
"Jo. Dobrý nápad. Co dávají?" zeptal se.
"Vlastně.... nevím. Ale můžem to zjistit." usmál se. A vzal mladšího kolem ramen.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Narbie Narbie | E-mail | Web | 3. května 2015 v 8:25 | Reagovat

Aww, to je sladký~
Těším se na další díl.

2 mája mája | 3. května 2015 v 13:48 | Reagovat

krásné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama