Let me teach you 25.

15. listopadu 2015 v 21:07 | Tina |  Let me teach you
Gratulujte mi. Povedlo se.




Ačkoliv se cítil unavený, ani na chvíli neusnul. Celou nocí ho provázelo pouze Eunhyukovo pravidelné oddychování. A právě z toho mu bylo špatně.

Udělal blbost. Ale stejně teď vedle něj leží. Jako by se nic nestalo.

Co bude dělat dál? Měl by se mu přiznat? Nebo to nechat vyšumět? Ale co když se to k němu nějak dostane?
Třetí možnost není pravděpodobná. Odkud by se to dozvěděl? Nikdo známý je neviděl, aspoň myslí. A Tiffany, ta by to neudělala. Není to ten typ člověka. Ona ne. Určitě.

Bude opravdu nejlepší Hyukovi lhát? Dusí se už teď. A to uběhlo maximálně pár hodin, co je s ním v jedné místnosti. A až s ním bude mluvit, nejspíš ho to rovnou zabije.

Otočil se na bok, aby mu viděl do tváře. Chlapec, mladý, talentovaný. Trochu naivní. Krásný. Je si vědom, že je úplně něco jiného, než Tiffany. Nemá na mysli jen to, že je chlapec.

Tiffany je dominantní. Lvice, která dostane, co chce, i kdyby měla jít přes mrtvoly. Eunhyuk je pravý opak. Ten raději sklopí zrak a bude si jen představovat, jaké by to bylo, kdyby dostal, co chtěl.



"Tak jo mládeži, dlouho jsem vás s ničím neotravoval, že?" mrkl do plné třídy. Cítil tu lásku. Nejradši by ho vyhodili oknem.

"Takže si napíšeme malý test. Není tam nic, co byste už neuměli." Místností se prohnala vlna nesouhlasu. Ale Donghae neměl náladu na pětačtyřiceti minutový monolog.

Poslední dva dny se Eunhyukovi vyhýbal. I Tiffany. Od obou mu chodili naléhavé zprávy, že ho chtějí vidět. Ani na jedno neměl žaludek. Teď aspoň bude chvíli ve třídě klid. A on této chvíle využije, aby mohl pozorovat Eunhyuka.

Hodina uběhla rychle. A on stejně rychle zmizel ze třídy. Zarazil se až ve chvíli, kdy před svým kabinetem spatřil Tiffany. Kdyby ho nezahlédla, mohl stihnout utéct.

Je takový srab.


"Ahoj, máš chviličku?" řekla s úsměvem.

"Jasně, pojď." Odemkl dveře a nechal ji vejít první.

"Doma dobrý?" Donghae se divil, jak jen může se s takovým klidem ptát.

"Jo. Dobrý." Položil papíry a následně se posadil za stůl.

"Co potřebuješ?"

"Nebuď tak odtažitý. Nic se nestalo. To jsem ti říkala." Tiffany nebyla tak hloupá, aby nepochopila, odkud vítr vane.

"Že se nic nestalo? Podle mě se toho stalo hodně." Zasyčel a pěstí praštil do stolu.

"Ale prosimtě. Však co? Tvoje se to nedozví. Pokud bys jí to sám neřekl." Přehodila nohu přes nohu, tázavě na něj pohlédla.

"Nebo ty ses hned přiznal? Snad nejsi takový hlupák."

"A ty si myslíš, že prostě řeknu "hups" a shrnu to do šuplíku? Ty seš možná sama, takže nemáš žádné výčitky, jenomže já jich mám plnou hlavu! Podvedl jsem osobu, kterou miluju. To je málo? Za tohle se budu smažit v pekle." Schoval tvář do dlaní.

"Nekecej. Kdybys ji tolik miloval jak tvrdíš, neskončil bys v posteli se mnou." Chytla ho za ruku.

"Ale chápu, něco málo jsme vypili. Bylo to i tím. Střízlivý bys asi jednal jinak." Dodala chápavě.

"Kdybych se přiznal, neodpustí mi to. Zklamal jsem ho. Bude nešťastný." Zavrtěl hlavou. Vzápětí si uvědomil, co řekl. Opatrně k ní vzhlédl. Byla bílá jako stěna.

"Zklamal jsi ho?" zopakovala. Chvíli jakoby přemýšlela nad významem slov.


"Ahoj Donghae, prosímtě...." zastavil se v půlce věty, když uviděl Tiffany. Ona i Donghae se otočili ke dveřím. Tiffany si dala pět a pět dohromady.

"Jo takhle," Uchechtla se. "Ty seš fakt neuvěřitelnej. Není ten kluk náhodou ještě pod zákonem?" změřila si ho od hlavy k patě. Vše pronesla poměrně tiše, takže ji Hyuk neslyšel.

"Uvidíme se později. Měj se."

"S dovolením." Pronesla přátelsky, když se střetla s chlapcem.

"Co tu zase chtěla?" zeptal se zmateně. Má pocit, že kamkoli se hne, je tam taky.

"Nic důležitého. A co jsi potřeboval ty?" ukradl si letmý polibek a posadil si ho do křesla.

"Taky nic důležitýho. Jenom že jsi vyletěl ze třídy jak namydlenej blesk a zapoměl jsi tam notýsek." Zamával mu hnědým sešitkem před očima.

"Někteří měli nutkání si tam nějakou známku připsat, tak jsem to radši zachránil a rozhodl se ti to vrátit."

Donghae si pro jistotu zkontroloval, jestli náhodou někde nepřibylo něco, co by nepatřilo jeho rukopisu. Naštěstí se ni takového nestalo. Spíš nestiho se stát.

"Hyuku, nechceš dneska u mě zůstat?" zeptal se prosebně a pohladil ho po paži.

"Ty víš, že moc rád." Chlapec mu padl do náruče a rukama se mu omotal kolem krku. Donghaeho ruce automaticky spočinuly na jeho bocích.

Stihli si vyměnit jen pár polibků, než je vyrušil školní zvonek.


"Večeře bude za chvilku, zatím se uveleb." Donghae ještě něco zamručel, to si mladší domyslel, protože slyšel syčet hrnec a taky má pocit, že mu chytla utěrka.

"Co to bude až to bude?" zeptal se, když dosedal na postel. Měl krásný výhled na Donghaeho záda.

"No, nevím, jestli se to nějak jmenuje. Prostě počkej až to bude." Mezitím hodil do dřezu vařečku. Pak se otočil k posteli a otřel si čelo.

"Čemu se tlemíš?" nahodil velice dotčený výraz.

"Asi tomu, že jsi zabil utěrku." A ukázal na kus ohořelého hadru v Donghaeho pravé ruce.

"Jo. To byla nehoda." Podíval se na ni. A pak ji hodil do umyvadla taky.

"Do umyvadla. Vážně?" zeptal se s pozdvihnutým obočím. Vstal, došel ke dřezu, utěrku vytáhl a hodil ji do koše.

"Tak pardon." Přitáhl si ho za ruku k sobě.

"Donghae, neměl by sis radši hlídat hrnce?" jinak neprostestoval, když ho učitelovy ruce vklouzly do jeho zadních kapes.

"Ty mi snad nikam neutečou." Naléhavě ho políbil.

"Donghae, počkej přece." Odstrčil ho. Donghae se poslušně odtáhl, ale nepodařilo se mu skrýt zklamání z jeho reakce.

"Nejdřív večeře, pak dezert." Hravě ho políbil a vydal se zpátky k posteli.

Donghae se zasmál.

"Ale co předkrm? Ten by se taky neměl vynechávat." Přiběhl k němu a povalil ho do postele.

"A co když se teď nasytíš, a pak už nebudeš mít chuť na dezert?" zeptal se a mlsně si olízl rty.

"Já zvládnu obojí, neboj se." Rukou mu vjel do vlasů.

Pohladil mladšího po břiše, tričko stihl už dávno svléct. Eunhyuk, sice trochu nemotorně, ale přece, svlékl Donghaeho. Ten se rozhodl, že bude trpělivý, a že cokoli si Eunhyuk zamane, to ho nechá, ať udělá.

Zkoumal tělo, které se mu nabízelo. Nové, nezmáné, ničím nepošpiněné. Dokonalé. Prsty přejížděl po jeho těle, užíval si každičkou vteřinu.

Eunhyuk oddaně ležel pod ním a nechal se sebou dělat všechno, co si jeho milenec zamanul. Protože všechno se mu líbilo. Donghae už ho znal. Tohle měli natrénováno.

Ale pak to vždy skončilo. Po mazlení si oba dali studenou sprchu a šli spokojeně spát. Dnes to ale nevypadalo, že by měl Donghae v plánu zůstat jen u tohohle.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Narbie Narbie | Web | 16. listopadu 2015 v 14:58 | Reagovat

Upřímně se teď trochu bojím, jestli Tiffany neudělá těm dvěma peklo. Naznačila si, že to zřejmě nebude HappyEnd.. tak nač čekat dobro, že?
A doufám, že příští díl bude obsahovat i to porno, na které čekám. *le úchyl* Musí, musí, musí. *tlemí se*
Těším se na další díl. A budu tě ve snech strašit s paličkou v ruce, pokud nám sem další díl nehodíš brzo.. :D

2 mája mája | 19. listopadu 2015 v 11:03 | Reagovat

Proč mu to neřekl? zbabělec a pak se s ním ještě vyspí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama