28. 1. 2016

28. ledna 2016 v 20:34 | Tina |  Deníček
Zdravím vás poslední, kteří jste ještě ochotni zde zavítat. Jak vidíte, vyprchává ze mě jakákoli nálada psát. Doufám, že je to jen chvilkové, no, uvidíme.



Asi vám opět neřeknu nic extra, bude to jen takový výcuc z mýho jinak velmi nudného života.

Nemohu opomenout dnešní den. Takže všem studentům, co dnes dostali svá vysvěčení, doufám, že bylo dobré a že jste spokojeni. Za sebe mohu prohlásit, že jsem ze sebe zklamaná. Vím, že zrovna teď, pokud to čtou mé milované spolužačky, mě budou chtít ukamenovat. Teda ne ukamenovat, každá už má obrázek mé smrti načrtnutý. Ale to je jedno. Asi jo, asi dobré na to, že jsem v polsedním ročníku a kdesi cosi. Z nějakého dovůdu mě tato omluva vůbec neuklidňuje. Protože vím, že to mohlo být lepší jen já se na to prostě vybodla. Neštvalo by mě to, kdybych věděla, že jsem pro to udělala sto procent. Ale neudělala. Teď zase pláču nad rozlitým mlékem.

Když jsem si prohlédla výpis, polilo mě takové to nepříjemné horko, jako když se prostě dozvíte něco hnusného. Říkala jsem si v duchu, že bych měla být spokojená. Samozřejmě, že nejsem.

Co se ještě dneška týče. Poslala jsem si přihlášku na vysokou. Teď už jen udělat přijímačky. A jestli je neudělám, já přísahám, že se zhroutím. Dostat se tam, by pro mě znamenalo další obrovský krok ke svému snu. Většině to připadá směšné nebo moje kecy neberou moc vážně. Ale pro mě je to něco velkého a jestli byste pak někde viděli uplakanou holku, budu to já po tom, co jsem to neudělala. Hned vedle maturity je to mojí prioritou. Dostat se tam a držet se zuby nehty, ať to stojí cokoli. Jsem ochotná tomu dát vše.

Myslím, že šprtkou jsem a šprtkou zůstanu.

Když už jsem zmínila tu maturitu. Děsí mě to čím dál víc. Trošku jsem pohli s praktickou, ale jen o nepatrný krok. Co se týče toho ostatního, mám pocit, že se to an mě řítí jako lavina a já běžím příliš pomalu, než abych se stihla zachránit. Je to nesnesitelné to denně poslouchat, nervy mám napnuté k prasknutí a to se ještě nic neděje.

Jinak tento víkend jdu na ples. Maturiťák našeho gymplu. Docela jsem se sblížila s naší hodně bývalou spolužačkou, která kdysi ze základky zdrhla právě na gympl. Byly jsme spolu minulý týden a musím říct, že ta holka je naprosto skvělá. Taky jsem se minulý pátek vrátila domů až kolem půl čtvrté. Mohu Vám odpřísáhnout na vlastní život, že tohle se mi často nestává. Takže jsem se moc nevyspala. V sobotu jsem to moc nedohnala, protože ráno jsem vstala brzy, odpoledně jsme byli u babičky a večer jsem si šla s kamarádem sednout do baru. Sice jsem byla doma v rozumnou hodinu, ale po předchozí noci jsem byla ráda, že ležím v posteli. V neděli není třeba dodávat, že spánek přišel a rychle zase odešel. Takže jsem toho moc nenaspala.

Taky už jsem velká holka. Rehabilitace mi skončily a já se cítím o dost lépe. Během těch tří týdnu mě nepřepadl žádný svírající pocit a i dýchání bylo v pořádku. Před tím jsem vysloveně trpěla. Cítím se dobře a budu se snažit pokračovat v tom, co jsem se naučila. Spolu s tímhle mám v plánu se zítra jít zeptat do posilovny, jestli je možné, aby se mi někdo věnoval, když tam budu. Přece jen, v tomhle jsem úplná lama a potřebuji chvíli vést, než se do toho pustím sama. Hlavně, abych si s těma zádama neudělala něco špatně. Myslím si, že by to nebylo špatné. Ať už jen pro ta záda, nebo pro celou moji postavu. Upřímně, připadám si jako chodící želé.

Jak vidíte, neustále mi není nic dobré a proto je třeba s tím začít něco dělat. A uvidíme, zda všechna má snaha k něčemu bude.

Osud si cestu najde.
Maro Publius Vergilius
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 naw naw | 28. ledna 2016 v 22:24 | Reagovat

Je hezké že jdeš za svými sny...a začínám tě hodně obdivovat, když si průběžně tyto články čtu

2 mája mája | 29. ledna 2016 v 0:08 | Reagovat

Myslím, že jsi perfektně vystihla moje pocity, kromě toho vysvědčení, s tím jsem spokojená.
"Co se týče toho ostatního, mám pocit, že se to an mě řítí jako lavina a já běžím příliš pomalu, než abych se stihla zachránit. Je to nesnesitelné to denně poslouchat, nervy mám napnuté k prasknutí a to se ještě nic neděje." Tak takhle to vypadá u každého AG maturanta, nejsi v tom sama...
Jinak která holka? P.K.?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama