31. 1. 2016

31. ledna 2016 v 13:20 | Tina |  Deníček
Víte, jaké to je, když se vám nikam moc nechce, ale všechno už je domluvené. A tak nějak se s vámi počítá. Tak jsem se cítila včera. Asi o čtvrt na sedm jsem měla být u restaurace a měly jsme s kámoškou vyrazit na maturitní ples místního gymplu.

No a já jsem ještě o čtvrt na šest ležela v posteli a držkovala, že jsem unavená a že se mi nikam nechce.



Abych to vysvětlila, od osmi jsem lítala po bytě a uklízela i to, co už vlastně bylo uklizené, ale mamce se to nezdálo dost dobré. Pak když jsem se konečně v klidu naobědvala jsem dala do trochu slušnýho stavu vlasy. Bývala bych to udělala až večer, ale odpoledne mě čekaly konzultace z angličtiny. No a co, že mám státnice, vždy je co zlepšovat. No, a před dotyčným přece nemůžu vypadat jako čarodějnice, která zrovna vylezla bůhví odkud.

To, že přišel o půl hodinky později bylo v klidu. A všechno jsme krásně stihli. Byli jsme evidentně nervózní oba, protože jak nám to obvykle kecá, anglicky jsme koktali. Ale jo, mluvení jsme měli za půl hodiny zvládlé a pustili jsme se na gramatiku - jak jinak, moje nenáviděné ale všudypřítomné časy. Opakování je matkou moudrosti a ještě nikdy nikoho nezabila. A poslech? To by něco otřesného. Já vám jsem schopna cokoli napsat, přečist, možná i přeložit ale poslech? To je moje opravdu slabá stránka. Nejdřív jsme si pustili pohádku o nějakém káčátku. O tom ale řekl, že je to "shit" a začal hledat něco nového. Nakonec jsme skončili i přiřazování obrázků podle popisů a tak. Co je ale na jeho technice to nejhorší? Chce, abych to zopakovala. Já jsem byla ráda, že jsem schopná se soustředit na to, co mám doplnit a tak, a ostatní, vedlejší, informace vypouštím. Takže mě zaskočil tím, že právě ony vedlejší informace chtěl ode mě slyšet.

Ale myslím si, že mi tím hodně pomůže. Takže v úterý přijde zas.

No a pak jsem si dodělala ještě nějaké poznámky, co mi nechal a šla si lehnout. Jak dlouho jsem v tý posteli byla, jsem se zmínila už na začátku.

Po té páté hodině jsem se teda rozhodla, že bych přece jen už mohla "hejbnout kostrou". Co myslíte, že se nestalo. Nemohla jsem najít silonky. Rozdrolil se mi pudr. A málem si vypíchla oko řasenkou. A o cpaní peněz a občanky do psaníčka ani nemluvě.

Nakonec jsem o třičtvrtě na šest seděla na sedačce více méně vypadající jako člověk, s lodičkama v tašce. Večer bylo docela teplo a zatím nepršelo. Když jsme tam s kámoškou došly, nutně se potřebovala učesat. (Ne, nepotřebovala to) Byla tam pár známých lídí ze základky. To ale neznamená, že jsem projevila nějakou radost. Spíš naopak.

Naštěstí si nás po chvilce odchytla naše maturantka, za kterou jsme byly. Měla naprosto nádherně udělaný vlasy, to se jí muselo nechat. Děcka měla nachystané fakt povedené představení. Bylo to vtipný. A šerpování bylo taky skvělé, děvčata vypadala jako princezmy a z kluků se stali, aspoň se zdálo, kultivovaní muži. (U nás to tak bohužel nebylo)

Samozřejmě se naše hvězda věnovala svý rodině a tak. A kámošku to tam nebavilo. Tvrdila, že má radši takový ty "ožíračky", ne tyto společenské akce, kde by se měl člověk chovat slušně a neožrat se jak dobytek. Já jsem si v klidu popíjela víno, které měli fakt výborné, přesně se mi trefili do chuti. Kámoška měla kolu s rumem. Takže jsme v průběhu takových těch ploužáků a klasik seděly.

Chtěla jsem pozdravit i bývalou spolužačku, se kterou jsme kdysi bývaly za jedno, popřát jí k matuře hodně štěstí a takové ty kecy. Ale vzhledem k tomu, jakým způsobem jsme si vyměnily jen pouhý pozdrav, mě přešla chuť. Tak jsem aspoň pozdravila naše dvě učitelky, které tam byly, zeměpisářku a němčinářku. Obě vypadaly skvěle a ani jedna snad nestárne. Víc slov jsem prohodila s holkama, které byly na základce v "áčku".

Taky jsme si čorli tu naši s tím, že chceme fotku z fotokoutku. Vzaly jsme si takové ty popisky. Já jsem se pyšnila korunkou s nápisem Queen a kámoška měla "Hvězda večera" nebo tak nějak. A dorazila to ona maturantka, která stála uprostřed s nápisem "I ♥ Porno". Opravdu se na tu fotku těším. Samozřejmě jsme si udělaly i jednu normální.

No a když nebyli chlapi, tak jsme tančily spolu. Kámoška si šla zakouřit a zbyly jsme tam jen já a P. (nechce se mi furt psát maturantka atd.), a tak jsme si trsly ploužáka. A ne jednoho. Na co chlapa, že?

No a kámošce se rozbila bota. Místo toho, aby se vyzula nebo přezula do zimních, ve kterých dorazila, odešla domů. Nebylo snad ani jedenáct, takže jsem odmítala odejít s ní. Já jsem si ten večer chystala užít, když už jsem si zaplatila lístek a byla tam. S P. jsme si daly ještě jeden taneček a pak pro mě přišel.... no, nevím přesně, jak ho nazvat. Jméno se mi psát nechce. Prostě je taková hooodně vzdálená rodina. Jeho děda a moje babička jsou sourozenci, takže co jsme pro sebe, vlastně skoro nic, už. Ani bratranec a sestřenka nic takového, aspoň myslím. Jestli se pletu tak mě kldině opravte. Ale co se mu musí nechat, ten kluk se musí líbit snad každý holce, protože je to z naší rodiny asi fakt nejatraktivnější chlap. No jednoduše, jeho mladší brácha byl vlastně maturant a byl to jeho ples. Takže to, že tam byla jeho rodina je jasný. To, že mě jeho rodiče nepoznali, mě docela překvapilo. Hleděli na mě, jakoby si mysleli bůhví co.

Neviděli jsme se fakt dost let. Naše rodiny se ne moc rády scházejí. Tak jsme probrali co se dalo a překvapivě jsem si hodně rozuměli, po tolika letech. Zavzpomínali jsme na ty trapné okamžiky, když chodili k nám na Velikonoce a podobně. Taky musím dodat, že jsem už nemusela platit pití, protože oni měli nakoupeno a tak jsme spolu vypili flašku vína.

Taky jsem ještě poslední z gentlemenů, kteří ještě nevymřeli. Otevíral dveře, když jsme šli ven, půjčil mi sako atd. Aspoň ještě někdo slušný v naší rodině. Pomluvili jsme naše babičky a maminky a byli spokojení. Představil mě jeho přátelům. No, představil, řekl jen moje jméno, takže oni si mysleli že my jsme bůhví co. Ale brali mě mezi sebe, byli to čerství snoubenci, jak jsem pochopila, i přes to, že jim je dvacet tři? Plus mínus. S tou dívčinou jsem si docela sedla, takvá držka. Ale skvělá, naprosto úžasná tanečnice. A její budoucí manžel taky. A co? Příměl mě skočit. Zvedačku, myslím. Jakože fakt. S jeho přítelkýní to zkusil i onem gentleman, ale jaksi se jim to nepovedlo.

A celkově ten večer byl strašně fajn a přišla jsem domů asi o čtvrt na tři. Fakt pohodička.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mája mája | 1. února 2016 v 15:53 | Reagovat

achjo, já už nevím, co mám s vámi dvěma jako dělat...
jinak jsem ráda, že se ples podařil :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama