30. 05. 2017

30. května 2017 v 22:00 | Tina |  Deníček
Tak jo, máme téměř konec měsíce a já si nejsem jistá, jestli se z toho všeho jednoduše nezblázním. Mám pocit, jako by se mnou někdo hrál takovou tu karetní hru, jak si postavíte "domeček" a taháte. Je mi, jakobych byla na řadě ale moc pevně stojících karet není.




Je v tahu, zase. Právě teď je nejspíš na cestě do Prahy. Cítím se, jakoby mi někdo vyrval půlku srdce. Jsem asi totálně blbá, nebo já fakt nevím. Ještě dnes mě vezl z tréninku domů. Ještě včera mě před lidmi nazval svou přítelkyní. A teď zase sedím doma sama, doufajíc že se někdy vrátí. Nevím, jak tohle budu schopná ještě zvládat. Jedna část mi říká, abych se na něj prostě vysrala. Ta druhá o tom nechce ani slyšet. Takže co teď? Poslechnout srdce nebo rozum?

Kluky asi neznáte, ale tahle písnička jakoby by řvala přímo z mého srdce. Bolavého a krvácejícího.


A teď dál. Nechci tu pořád ronit krokodýlí slzy. Jak už víte, zažádala jsem o brigádu v Clarionu. Už jsou to snad dva týdny a pořád se mi s tou smlouvou neozvali. Tak jsem začala hledat jinde. Nebudu měsíc čekat na to, až se milost paní účetní rozhoupe. Našla jsem si práci u nás ve městě. Pracuju v bývalé katovně, která teď funguje jako restaurace a majitel ji ponechal i ten název. A ne, není to trošičku morbidní. Asi pět minut od této budovy je hřbitov. Mistr kat to pravdu neměl daleko. Je to budova z 15. století, která opravdu sloužila katovi. Nacházela se tam také mučírna a věznice. Takže nádherné místo, opravdu. Po městě koluje i taková povídačka, kdo ví, kdo s tím začal a kde tomu bude konec. Ale povídá se, že když se ta restaurace otevřela a kuchaři chodili velmi brzy ráno a uklízečky zase naopak velmi pozdě, po zavíračce, slýchávali tam řinčet řetězy a nářky. Uklížečky tam odmítaly chodit, a později ani kuchaři s tím nechtěli mít nic společného. A dnes, nevím proč, je restaurace otevřená pouze ve všední dny a od 11 - 14 hodiny. Že by proto, aby tam nikdo nemusel být v brzkých ranních hodinách a naopak v těch pozdních?

Kdo ví. Já za první den, za dnešek jsem spokojená. Navíc je to velmi slušně finančně ohodnocené, na to, že prozovozní doba je tak krátká a má náplň práce není příliš rozsáhlá. Velmi připomíná to, co jsem dělala v Německu. Jsem za barem, mám na starosti pouze pití a případně poodnáším prázdné talíře. Nekasíruju, neroznáším, jako v Německu. Můj šéf je, zdá se, solidní a sympatický člověk. Který dýmí jako fabrika, ale to je vedlejší. Jinak, když jsem se šla zeptat, jestli je to místo ještě volné (našla jsem inzerát na internetu), řekl, že jo a jestli mám zájem, ať mu napíšu jméno, adresu a den narození a ať další den přijdu. Tak jsem tam. Dneska jsem poznala jeho ženu, která se aspoň trochu zajímala, jestli mám nějaké zkušenosti a kde. On se zeptal jen, jestli jsem to už někdy dělala a jestli umím natočit pivo. A tečka. Takže to není příliš náročné, hosty většinou znám ( třeba u tebe Májo, dnes u nás byla tvoje maminka).

Jinak, ne že bych se tím úplně chtěla chlubit, ale poprvé jsem se opila tak, že mi vážně bylo zle a žaludek to nezvládl. Kurevská vodka. Na tu vůbec nejsem zvyklá. Ale jak k tomu došlo. U nás byl rockový den a já tam byla. I M. což asi způsobilo mé pití. Ale. Byl tu Miro Šmajda. Jako jebnutej Šmajda, kterýmu táhne na třicítku a proto piču slyší a neví co proboha dělá v český kapele. Jo, to byl vědět měl. Ale show to byla naprosto perfektní. A taky to malé vlasaté už není malé, ani vlasaté. Je z něho kus chlapa, to se musí nechat. Písničky měl naučené bezvadně. Texty znáte každý, a ne že ne. Jako Pověste ho vejš, Eldorado, Jó, třešně zrály, Lásko má já stůňu a tuhle, co jsem tu dala. Na tu měli peckovní představení. Jednoduše Walda Gang zpívá texty Waldemara Matušky, jen se Šmajdou a jeho Gangem je to mladší verze.


Také tam byli DYMYTRY a DOGA. DYMYTRY jsem nikdy před tím neslyšela, možná je to tím, že už jsem měla vypito, ale nechytli mě jak zbytek lidí. Nebo jsem si možná víc všímala tulení a těla M., který se ke mě měl víc, než by bylo vhodné. Ale v hlavě mi utkvěla tahle písnička. Ta byla dobrá.


A Dogu určitě jako češi znáte, patří jim pecky jako Nejsi nevinná a Poletuju. Tyhle chlápky jsem viděla podruhé.

No a jakmile M. s jeho přáteli odjeli, my šli s máti taky. Ale ne domů. Do baru. Kde obsluhovala Máňa, kolegyňka se určtiě chytne, jinak moje spolužačka ze střední. Která se asi hodně divila, když jsem si objednávala jednu vodku za druhou. Když jsem v ní začala, nemohla jsem to míchat. A ona mě asi měla za tu, co tomu moc nedá. No, jo. Nedám tomu tolik, že jsem stěží došla domů, a žaludek mi to dal následovně pěkně sežrat.

A teď poslední, z čehož nebude mít moc lidí radost, ale co už. Nevím jestli jsem někdy psala o tom, že matka začala brát léky na chudnutí, které ji předepsala doktorka. A ona je přestala brát, že už je nechce. No, a hádejte. Tak jsem si je vzala já. Ne všechny, zatím. Vzala jsem zbytek plata, co jí zbyl. Držkovala nehorázně, když jsem jí řekla, že si je vezmu, když je nechce. Jsou to prášky, které jsou na trhu jen pár měsíců, takže nejspíš nejsou vychytaný všechny mouchy, ale jak vidím ji, tak fungují. Jenomže jak jsem řekla, byly napsané na ni, na její zdravotní stav, teoreticky je to spíš "na hlavu" jak ji oblbnout, aby neměla furt chutě. Jenomže kdo ví, že jo. Hlavní kontraindikace jsou deprese, úzkosti a tak. Líbila se mi poznámka "zaznamenáte-li sebevražedné myšlenky, okamžitě léky vysaďte". To mě pobavilo, velmi. Tak uvidíme, jak budou působit na mě. Jsou to velké modré pilulky. Modré, ale ne viagra.

Takže tak to se mnou máte, když se z těch prášků nezabiju, povede se mi shodit pár kil a možná se vám i ozvu. Maj te sa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kolegyně Kolegyně | 31. května 2017 v 15:13 | Reagovat

Chtěla jsem ti napsat komentář, ale když jsem ho v hlavě sumírovala, zněla jsem sama sobě jako nějaká matka. Tak budu významně mlčet, aby bylo jasno. Velmi významně!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama