Červen 2018

14. 06. 2018

14. června 2018 v 13:00 | Tina |  Deníček
Úplně jsem se na vás nevykvákla, i když, pokud už mě trochu znáte, tak víte, že dva dny ničeho značí velkou pravděpodobnost, že se tu zase rok neukážu. Ale posledně jsem si ale stěžovala, že ten článek byl krátký. A kdybych se ozvala hned i další den, byl by asi ještě kratší. Takže teď můžu aspoň dát dokupy to, co se stalo za posledních pár dní.

Co se týče soboty, měla jsem původně jet do Brna na IGNIS BRUNENSIS. Byli jsem tak více méně domluvený. Ale už jste asi pochopili, že se nikam nejelo. Ne že by bylo hnusné počasí, to naopak bylo krásný a povedlo se. Jenomže mu to překazili jeho rodiní příslušníci, kteří trochu nerespektovali, že už má na večer nějaké plány. Takže sháněli hromadu stavebních věcí, které museli koupit a samozřejmě co nejdál. Protože je M. dobrák do morku kostí, bude jim dělat v bytě nové jádro. Ne že by tuhle profesi někdy dělal, ale z nějakého důvodu to umí. A nebude to první byt, který bude předělávat.
Ale co si budeme povídat, naštvalo mě to. Nebo spíš zamrzelo? Nejsem si jistá, ač jsem se snažila, tyhle dvě emoce jsem nedokázala rozlišit, ale jedno z toho to bylo. Říkám si, jestli to není taky nějaká porucha, když tohle nedokážete popsat. nevím.

Výsledek obrázku pro i am nerd

09. 06. 2018

9. června 2018 v 11:33 | Tina |  Deníček
Zatím jsem těch pár článků zveřejnila večer. Bohužel jsem včera nebyla doma, takže je až teď. No a kde že jsem byla? Ne že byste se ptali, ale já vám to stejně řeknu. Pořizovali jsme do bytečku obývací stěnu. Věřili jsme si natolik, že jsme si mysleli, že stihneme už vyzvedout i televizi. Ha ha. Už jenom to, že jsme na byt i s hromadou krabic dorazili něco před sedmou. Hledali jsme takové ty maličké krabičky s šroubky a dalšími blbostmi, které ani nevím jak se jmenují. A hádejte, kde byly? Úplně v tý poslední velké krabice. Já jsem samozřejmě ten typ, kterému se udělalo špatně už jen z těch plánků. Takže jsem se nenápadně odklidila do kuchyně, že když už, tak tomu mýmu pracantovi udělám večeři. Což jsem čekala jako vždy, že to bude průser. Protože když si něco dělám pro sebe, dopadne to dobře. Když to má jíst ještě někdo další, něco se pokazí. Ale oba žijeme, takže je to dobrý.

"Ptáš se, jak to vím? Nevím! Je to jediná díra, kam to vleze!"

Výsledek obrázku pro bořek stavitel

07. 06. 2018

7. června 2018 v 22:25 | Tina |  Deníček
Zdravím všechny. Dneska jsem vzhůru už asi od půl sedmé, a to u mě není zvykem. Já co si pospím klidně i deset hodin v kuse, mám za dnešek přesně šest a půl hodiny. A tak proto, abych dnes usnula brzy a snad i na dlouho, jsem si dala energeťák. Mám za sebou už celý půl litr. Údajně by to mělo dělat pravý opak, ale ne u mě. Nemám problém jít do hodiny spát. No a když jsem se tak převalovala, tak jsem přemýšlela co si dám k obědu. Ne že by to bylo něco spešl, ale rýže s masíčkem a zeleninou je jednoduché, dobré a nezmrvím to. A když jsem byla v tom, tak jsem se rovnou pustila i do pečení. První můj pokus o cheesecake skončil v koši, jako fakt se to nedalo jíst. Něco se nepovedlo. Tak jsem si na dnešek našla i preventivně jiný recept. A světe div se, je to dobrý! Sice pořád bojuju s korpusem, který nevypadá jak bych chtěla, ale chutná to dobře! Tak jsem se dnes poplácala po rameni se slovy "Šikovná Kristýnka". Ať žije moje FOOD BABY.



Branding and Graphic Design by IreneFlorentina

06. 06. 2018

6. června 2018 v 21:35 | Tina |  Deníček
Dnes jsem si uvědomila, že vypadám jak zebra. Víte jak byly v květnu ty nesnesitelný horka, že? No, protože jsem trávila hodně času venku, tak mám docela opálené nohy, ramena a dekolt. A nos - ten mě zrovna moc netěší. Pak se stane to, že se zahlédnete ještě ne úplně oblečená. To vám povím byl takový smích, jak už dlouho ne. Mám takové to cyklistické opálení. Ruce, nohy, ale prostředek bílý jako stěna. Paráda. Běžte si takhle na bazén. Asi těžko. Vzhledem k tomu, že bydlím v paneláku a odpoledne je tam na zdechnutí a nikdo dnes nebyl doma, jsem se rozhodla, že se trochu vystavím.

První oříšek byl najít vrchní část plavek. Při čtyřiceti stupních, které tam máme jsem si sedla ještě na vyhřátou židličku. No a pak mě nenapadlo nic lepšího než odhodit i ten vrch a doufat, že na mě nikdo neuvidí. Protější paneláky jsou docela daleko a já na té židli skoro ležela, abych byla za rámem. Úspěšně jsem tam vydržela dvě a půl hodiny a stihla si ještě nalakovat nehty. Po té době jsem byla jak prase na rožni. Vlasy vypadaly jako bych zrovna vylezla ze sprchy, ostatně, tak jsem vypadala celá. Včetně židle.

Summer Sunbathing - Belly Up


05. 06. 2018

5. června 2018 v 21:07 | Tina |  Deníček
Všimli jste si, že se tady vždycky objevím jen přes prázdniny nebo když mám depku? Což obvykle bývá přes léto? Chytrý opravdu, venku je krásně, všechno žije, mám volno a já mívám deprese. Paráda opravdu. Důvod, proč teď datluju tenhle článek, má trochu jiný důvod. Zatím prázdniny zvládám a slečna nevítaná zatím taky nedorazila. Teda, jsou zatím dva. Oba o něco jednodušší.

První je ten, že jsem se přistihla, že začínám psát s chybami, nebo nevím jestli tam jsou dvě "nn", nedejbože "z/s". Za což se hrozně stydím. Taková ta intuice, na kterou jsem vždy spoléhala a až na pár kousků byla správná, teď pokulhává. Možná právě proto, že nepíšu souvisle. Ve škole, kdy mé zápisky jsou odrážky o pár slovech (a pak zpětně vzpomínám, co jsem tím myslela), mi nepomáhají.

Druhý důvod je jedna slečna a její článek. Kdy udala několik důvodů, proč to dělá a proč to má ráda. Tím mi připoměla, proč jsem s psaním "do šuplíku" začala já, a jak mě mrzí, že se tomu už moc nevěnuju. Strašně bych chtěla napsat klasickou výmluvu, že není čas, jenže on je. Přece není problém, ve vlaku na cestě do školy vytáhnout notes a tužku? Dobrých dvacet minut. Třeba. V mém případě je to asi tím, po celém dni ve škole mám těžkou hlavu úplně z jiných starostí, a to poslední, co chci v tu chvíli udělat, je jít psát. Mezitím se učit na další hodiny, teď lituju, že se učím jazyk. Jiné věci by možná až takovou přípravu nepotřebovaly, možná se pletu. Taky nechci psát tak nějak z povinnosti, protože prostě teď je čas. Většinou z toho vylezou naprostý blbosti, ještě k tomu melancholické. To nechci. Chci psát, protože na to mám náladu, a protože mě napadne o čem. Třeba čím jsem si jistá, že jsem asi etapu párování zpěváků korejské pěvěcké scény nechala za dveřmi. Nějak už to ani nečtu, a už to ani nechci psát. Mimochodem bych chtěla dodat, že jednomu kolegovi z Iaida údajně dlužím obrázek s básničkou. Důvod je jedna, zdůrazňuji JEDNA absence na tréninku. Ať si po.... škubne. Nic nedostane. Protože já básničky přečtu i s radostí, ale nenapíšu.

04. 06. 2018

4. června 2018 v 21:27 | Tina |  Deníček

DORTÍK

A s malinama, vole!