05. 06. 2018

5. června 2018 v 21:07 | Tina |  Myself
Všimli jste si, že se tady vždycky objevím jen přes prázdniny nebo když mám depku? Což obvykle bývá přes léto? Chytrý opravdu, venku je krásně, všechno žije, mám volno a já mívám deprese. Paráda opravdu. Důvod, proč teď datluju tenhle článek, má trochu jiný důvod. Zatím prázdniny zvládám a slečna nevítaná zatím taky nedorazila. Teda, jsou zatím dva. Oba o něco jednodušší.

První je ten, že jsem se přistihla, že začínám psát s chybami, nebo nevím jestli tam jsou dvě "nn", nedejbože "z/s". Za což se hrozně stydím. Taková ta intuice, na kterou jsem vždy spoléhala a až na pár kousků byla správná, teď pokulhává. Možná právě proto, že nepíšu souvisle. Ve škole, kdy mé zápisky jsou odrážky o pár slovech (a pak zpětně vzpomínám, co jsem tím myslela), mi nepomáhají.

Druhý důvod je jedna slečna a její článek. Kdy udala několik důvodů, proč to dělá a proč to má ráda. Tím mi připoměla, proč jsem s psaním "do šuplíku" začala já, a jak mě mrzí, že se tomu už moc nevěnuju. Strašně bych chtěla napsat klasickou výmluvu, že není čas, jenže on je. Přece není problém, ve vlaku na cestě do školy vytáhnout notes a tužku? Dobrých dvacet minut. Třeba. V mém případě je to asi tím, po celém dni ve škole mám těžkou hlavu úplně z jiných starostí, a to poslední, co chci v tu chvíli udělat, je jít psát. Mezitím se učit na další hodiny, teď lituju, že se učím jazyk. Jiné věci by možná až takovou přípravu nepotřebovaly, možná se pletu. Taky nechci psát tak nějak z povinnosti, protože prostě teď je čas. Většinou z toho vylezou naprostý blbosti, ještě k tomu melancholické. To nechci. Chci psát, protože na to mám náladu, a protože mě napadne o čem. Třeba čím jsem si jistá, že jsem asi etapu párování zpěváků korejské pěvěcké scény nechala za dveřmi. Nějak už to ani nečtu, a už to ani nechci psát. Mimochodem bych chtěla dodat, že jednomu kolegovi z Iaida údajně dlužím obrázek s básničkou. Důvod je jedna, zdůrazňuji JEDNA absence na tréninku. Ať si po.... škubne. Nic nedostane. Protože já básničky přečtu i s radostí, ale nenapíšu.



Což mi připomíná jednu, já vám ji sem snad musím přepsat.

Vizionářek blázna

Nemeč, lampo.
Vyjela ze zdi tenká ženská paže.
Bledá, s nitkami modrých žil.
Prsty drahými prsteny obtěžkané.
Lekl jsem se, když jsem ji políbil:
Byla živá a teplá.
Pak mi rozškrábala obličej - a jak, pane.
Vzal jsem kuchyňský nůž a v pár těch žilkách zařezal si.
Veliká kočka s elegancí lízala zkrvavenou zem.
Jakýsi chlapík se sježenými vlasy
se zatím šplhal po smetáku o zeď opřeném.
JAKOB VAN HODDIS
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | Web | 6. června 2018 v 16:49 | Reagovat

Ten pocit znám, taky jsem to tak jednu dobu měla a ještě ani teď to není zcela v pořádku. Dřív jsem hodně psala příběhy a chtěla jsem napsat knihu, pravopis se mi v tu dobu hodně zlepšil, gramatiku jsem začala ovládat lépe, ale jak jsem tohle psaní vynechala, moje mysl začala trošku stagnovat a dneska se musím nad některými slovy hodně zamyslet. Někdo říká, že čtením si tohle upevňujeme, já čtu ráda, ale přesto si nepřipadám, že bych některá slova měla v hlavě zakotvené, abych se nad nimi nemusela pozastavit... Každopádně držím palce ve tvé snaze se psaním. :-)

2 Kolegyně Kolegyně | 6. června 2018 v 23:08 | Reagovat

A teď si ještě představ, že bys ještě špatně četla! Když místo zkrvavená čteš zkurvená, a ještě to řekneš nahlas, taky to není košér. A kéž by to byl jediný případ. :D Nedělej, že s/z je problém přítomnosti, to nám nešlo nikdy, ani oběma dohromady. :D Googlím někdy takové banality, až bych se styděla, kdybych si zároveň nebyla jistá, že jsou na tom ostatní hůř. :D Takže jestli to pomůže, nejsi v tom sama, sestro!

Nikdy nelitovat učení cizího jazyku, i kdybys měla úplně zapomenout psát povídky. Ono se nejde věnovat všemu, zkoušela jsem to. Navíc za ty svoje školní trable máš můj bezmezný obdiv, mi z toho jebe už když o tom slyším vyprávět.

"Zvládat prázdniny". Už jsem ti slibovala, že ťa kopnu, ať tě uvidím? Tak to zdvojnásob!

Z té básničky se mi velice, až abnormálně, líbí první věta. Pokud teda znamená to, co si pod tím představím, a jestli ne, tak to nechci vědět. Myslím, že si to budu muset zapamatovat, a pak ti to v nějakých intervalech předhazovat. Už se nemůžu dočkat!

A dost - a dost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama