14. 06. 2018

14. června 2018 v 13:00 | Tina |  Deníček
Úplně jsem se na vás nevykvákla, i když, pokud už mě trochu znáte, tak víte, že dva dny ničeho značí velkou pravděpodobnost, že se tu zase rok neukážu. Ale posledně jsem si ale stěžovala, že ten článek byl krátký. A kdybych se ozvala hned i další den, byl by asi ještě kratší. Takže teď můžu aspoň dát dokupy to, co se stalo za posledních pár dní.

Co se týče soboty, měla jsem původně jet do Brna na IGNIS BRUNENSIS. Byli jsem tak více méně domluvený. Ale už jste asi pochopili, že se nikam nejelo. Ne že by bylo hnusné počasí, to naopak bylo krásný a povedlo se. Jenomže mu to překazili jeho rodiní příslušníci, kteří trochu nerespektovali, že už má na večer nějaké plány. Takže sháněli hromadu stavebních věcí, které museli koupit a samozřejmě co nejdál. Protože je M. dobrák do morku kostí, bude jim dělat v bytě nové jádro. Ne že by tuhle profesi někdy dělal, ale z nějakého důvodu to umí. A nebude to první byt, který bude předělávat.
Ale co si budeme povídat, naštvalo mě to. Nebo spíš zamrzelo? Nejsem si jistá, ač jsem se snažila, tyhle dvě emoce jsem nedokázala rozlišit, ale jedno z toho to bylo. Říkám si, jestli to není taky nějaká porucha, když tohle nedokážete popsat. nevím.

Výsledek obrázku pro i am nerd



Trochu decentně jsem mu to i řekla. Tedy po telefonu, protože co? Protože v neděli byl s kámošem na stěně. Slova kde zase jsem, už zvládám zpracovat pouze s letmým tikem. Podotýkám, že vypadla z toho jeho kámoše, na jednu stranu mě těší, že mě tak nějak bere, na druhou stranu mě ten člověk sere, protože ví, že téhle aktivity se účastnint nebudu a stíhačku tam taky nikomu dělat nebudu. Možná je to zase moje ženská prapodivná logika, asi bych tam za hlídání nebyla, když mi nabízí, abych tam dojela? Nebo ne? To je fuk. M. se asi cítil trochu provinile, protože asi po osmi hodinách objímání šutrů ještě dorazil za mnou. To obvykle nedělá. Co si budeme povídat, tenhle koníček je fyzicky náročný a já nikdy nechtěla, aby se pak ještě otravoval se mnou. Nicméně jsme zašli na kafe, mezitím se nám naskytla i nějaká ta podívaná. Hořel nám autobus. Jestli někdo zachytil, bylo to i na Nově ve zprávách. Jak jinak, po čem hovno, to zveřejní.

A máme tu pondělí, obvykle den, co nemá nikdo rád. Mě je to jedno, nemám ráda žádný den, pokud musím brzy vstávat. Odpoledne jsem jela do Olmiku, že doděláme tu obývací stěnu. Světe div se, je hotová a vypadá skvěle. A dokonce i já jsem se zapojila. Ale taky jsem jasně řekla, že jestli to spadne, tak se k tomu neznám. Navečer už jsem ale musela/chtěla být zpátky kvůli tréninku. Vyjímečně nejde o iaido, začala jsem totiž taky s piloxingem. Zkusila jsem to hlavně tak z hecu, co to je. Ze začátku to byla hotová agónie, ale už je to lepší. Teď už to nějaká doba, tři - čtyři měsíce? - a já sice už neumírám, ale teče ze mě jak z prasete. No a teď v pondělí jsem si vzala i rukavičky, ale hezky vypadají ale hlavně fungují jako zátež, vevnitř je písek nebo něco takového. Vždy je pro mě důležitý ten, kdo to vede. Pokud by mi byl nesymptacký, nezůstla bych tam. Ale máme naprosto úžasnou babu, která nám dává pěkně zabrat, ale jak říká, nejsme v tom samy. A to je super. Samozřejmě jsem tam nejmladší, většina jsou ženský s prstýnkem a s malým uplkánkem. Ale jsou to mladý ženský, víc než třicet rozhodně nemají. Nebo mají a vypadají zatraceně dobře.

Výsledek obrázku pro piloxing

V úterý jsme byli vybírat televizi. Od "Já v tom bytě žádnou nechci! Je naprosto zbytečný!" jsme se dopracovali k "Vždyť jsme vybrali moc malou!". A jakože, nevybrali. Já myslím, že je velká víc než dost. Ale budiž. Minimálně jsme zjistili, že youtube funguje.

"A proč je to tlačítko Netflix velký jak kráva, když to stejně ještě musím kupovat! Nic! A to tlačítko přeškrtám fixem!" Kdoby kdy řekl, že zrovna taková pitomost ho vytočí. A ne, nepřeškrtá to. Na to je moc velký puntičkář, než aby na tom ovladači bylo něco "špinavého", takže jsem v klidu.

A máme tu středu. Musím si říct, že jsem měla naprosto úžasný palačinky s ovocem. Dokonalé byly. Ale co hlavně! vyrazili jsme na ten ohňostroj! To jsem ani nečekala. Byla na řadě Francie a její Noc pod hvězdami. Bylo to nádheré a přesně to, co bych od Francouzů čekala. A hlavně, dali nám přesně to, co slibovali. Představení mělo být plné emocí, a to je přesně to, co ta souhra barev a hudby předvedla. Bylo to plné elegance a hlavně barev! Vloni to bylo hlavě o zlaté a červené. To byli Španělé. A to byl ten hlavní rozdíl, španělé ukázali temperament a dynamičnost. Francouzi eleganci a jednoduchost.

Ale byl tam jeden okamžik, který byl víc než dokonalý. (VIZ video 09:30) Po tom, co vypustili nespočet zlatavých rachejtlí, se pak postupně padaly do vody, což vykouzlilo překrásné padající zlato. Jestli jsme viděli AVATAR, tak si určitě vybavíte ten jejich obrovský zářivý strom. Vyvolalo to ve mě stejné emoce, měla jsem pocit, jako bych byla uprostřed pohádky.

Dám vám sem video, jako malou ochutnávku, bohužel se to nerovná tomu, co zažijete, když tam sedíte. Ale třeba vás tímle nalákám na příští ročník.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Barbara Barbara | E-mail | Web | 15. června 2018 v 23:58 | Reagovat

Až bude byt hotový, dáš sem nějaké fotky?
Já měla palačinky minulý víkend s ovocem a bílou čokoládou :D
Ten ohňostroj j překrásný, napdlo mě, že bych se do Francie vydala na Nový rok. Vidět ohňostroj u Eiffelovy věže, to by bylo boží.
Každý má jinou představu a nemusí být hned kariérista, když si nepřeje rodinu. Jen považuješ něco za důležitější než rodinu, navíc se o svého přítele nemusíš s nikým dělit, budete mít svobodu a můžete si užívat a neohížet se, zda nemáte doma děti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama