Červenec 2018

29. 07. 2018

29. července 2018 v 22:20 | Tina |  Deníček
Až mě děsí, jaká je mezi článkama opět mezera. Takže ano, trošku jsem se na vás vykašlala. Já si myslím, že vás to už ani nepřekvapuje.

Rychle a stručně, máme půlku prázdnin a já vlastně nic smysluplného neudělala. Nevím, jestli jsem to dříve psala, kontaktovali mě z jedné firmy, jestli bych u nich nechtěla začít pracovat. Nejdříve mi to přišlo strašně atraktivní a nadšeně jsem jim odepsala. Měsíc bylo ticho po pěšině. Pak mi nakonec zavolali, jestli si je ještě pamatuju a jestli přetrvává můj zájem. Řekla jsem si, za okouknutí nic nedám. Popovídala jsem si se strašně milým mužem, a domluvila se na dalším setkání. Suma sumárum jsem poslední týden denně dojížděla na zaučení, sypou na mě hromadu papírů a informací a mě se chce plakat.

Asi jste to možná vytušili, ti co mě znají ví, když začne být něco vážné, začnu brát zpátečku, protože mě to začne děsit. Teď se to děje taky. Pořád přemýšlím a vymýšlím důvody, proč utéct. Děsím se toho, že to neznám, že to bude těžké a že to nezvládnu. Takový jsem srab. M. mi řekl, ať si vypíšu všechna pro a proti, že mi to pomůže při rozhodování. Zjistila jsem, že jediné proti je můj strach. Jiný racionální důvod v tuto chvíli není. V tuto chvíli jde o můj přístup k zodpovědnosti.